Jak vnímat realitu celku

Láska k duši je projevem těla a také naopak

Jsme-li sami svým pánem v duši i tělu, není mezi tím rozdíl. Nelze než přijmout, že všichni kdo projevují svou realitu ve hmotě se musí stát svými pány také v nemoci i ve zdraví. Pro ty, kteří touží po dokonalosti těla a nevnímají své já jako celistvá bytost je tento závěr asi dost nestabilní. Umí stále jednat pouze v boji se svým postojem. Buď si lepší a nech  buňky vnímat své já. Buď si léčbou i léčitelem navzájem. Jde o to, že my všichni vnímáme zdraví jinak, než zdraví vnímá své vlastní postoje. Pokud pochopíme sebe jako součást celku, je i zdraví stejným dílem v realitě přijetí.  Proto se musíme naladit na duchovní část našeho já a připustit, že i ve zdraví je trochu nemoci a v nemoci jsme přeci jen dříve či později zdraví. Pak se stává, že tělo přijímá své stavy mnohem klidněji a nemusí nás stále přesvědčovat o tom, že je nám dáno se pohupovat mezi jednou a druhou stranou kyvadla. Jaká je cesta z tohoto začarovaného kruhu? Přijmi své zdraví jako celkový projev svého já i ve stavu nemoci a začni myslet na sebe v postoji „jsem již nyní zdráv“. Jde o přijetí, kdy si tělo zvyká na klid, který tímto připustíme. Jak si ale nastavit bolest jinak, než nepříjemnými tělesnými stavy? Zkusme si například představit sebe jako bolest samotnou. Jsem bolestí a představuji si své postoje k druhým. Co asi bolest umí jiného než bolet? A tak si bolím a bolím až přestanu myslet na druhé - stále si užívám své bolení, jako hru se sebou samým. Jde o prastarou Nepálskou techniku zvanou „jsem tím kým jsem v dané situaci“. Prožít si postoje v tomto stavu je přínosné v podstatě ve všech stavech přijetí. Pak nelze než vnímat sebe sama i v postoji laskavého přijetí těla skrze zdraví. Jde o to, že pokud si sami nastavíme tuto polohu ve zdraví, nemusíme posléze nacházet zkušební postoje v nemoci. Pojďme  nyní vyzkoušet co dělají ti, jež mají své zdraví v laskavém přijetí.🙂

 


 

V leže najdi svou polohu, která ti nejlépe vyhovuje a začni přemýšlet o svém zdraví jako o nejkrásnější květině kterou znáš. Pohlédni na ní a nalézej láskyplný vztah k této kráse uvnitř těla. Ty sám jsi krásou ve květině a tak i ona miluje tvé postoje k ní. Vůní kterou vydává tě obohacuje natolik, že se vnímáš čím dál rozkvetlejší a milejší ke svému okolí. Stále se rozvíjí tvá laskavost vůči dalším lístkům a ty rosteš ve všech představách které tě napadnou. Jsem květinou zdraví. Jak asi taková květina trpí, pokud jí zalévám pouze laskavým přijetím? Nemá ani tušení co je utrpení žízně či dalších bolestí svého okolí. A to je ten stav který mystik nazývá SEBEPŘIJETÍ. Pokud neumíš přijímat sebe jako květinu, použij jiný obraz, který je ti blízký. Přijetí je pokud budeš toto připravovat  ve stavu zdraví a tím jej posilňovat. Každý den po ránu vstaň jako květina a uč své blízké růst s tebou svou laskavostí k nim. I to je stav přijetí laskavého projevu. Jsme vším a tak i ostatní přijímají své zdraví skrze naší pohodu.

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

S laskavým srdcem nejdál dojdeš?

Je nám líto, že někteří z nás již nevnímají své laskavé srdce tak jako dřív? Myslíme že je důležité, aby všichni kolem slyšeli naše stýskání po dobrých časech? Proč si už konečně nepřizpůsobíme sebe sama skrze ostatní tak, abychom byli spokojení a šťastní napořád. My všichni jsme si zvolili realitu v níž se nám daří nejlépe tehdy, pokud přijmeme své já takové jaké ve skutečnosti v tu danou situaci je. Pak si musíme vzít příklad z někoho, kdo se stále učí být sám sebou a neumí to jak my sami posuzujeme lásku. Jde o přijetí druhé bytosti, jež si posiluje svou laskavost k nám a my poté posouváme své přijetí dál a tak pořád dokola. Kdo z nás umí nastavit systém tak, abychom se vždy s každým mohli najít přesně tam, kde si přejeme. Jde to pouze v případě, že všichni budeme stále hledat ty druhé v nás se nacházející a milovat je láskou ke svému vlastnímu já. Je těžké pochopit co tím má autor na mysli? Prostě pokud si sami umíme v sobě najít laskavost pro druhé, pak stejným postojem hledáme přijetí pro sebe. Občas lásku přehodíme a máme pak dvojí postoj z jedné i z druhé strany. Je těžké přijmou, že nejsme vždy laskaví sami k sobě, natož pak ke druhým. Pak nám zbývá jediné - přijmout svůj stav jako jediný správný v té dané chvíli a hledat postoje dál v nitru našeho já. Jde o přirozený přístup všech bytostí, jež mohou pomocí senzorického pozorovacího systému vnímat sebe jako druhé a naopak. Pak je nám mnohem lehčeji na srdci a umíme sdílet lásku druhých skrze své vlastní osobní štěstí tak, že neposoudíme zda štěstí druhých je shodné s představou kterou vnímáme my sami. Ti kteří se učí přijmout svět ve své realitě pravdy si připomínají,  že vývoj je nám dán od počátku do konce v  přijetí celku. Proto nelze než si prožít okamžiky zmaru tady a teď, stejně jako okamžiky slávy a štěstí. Teprve poté přichází stav klidu přijetí všeho v nás se nacházejícího. Laskavé srdce je stejné jako srdce zatvrdlé pro ty, kteří vnímají svět jinak v tom, že jim nelze upřít jejich snahu se hýbat vpřed.

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

Jsme posunem reality v nás

Jak pojmout vlastní život, který se nám jeví jako rozhoupané kyvadlo?

Pokud se vnímáme jako celistvé bytosti, máme zato si vybrat, kterou cestou se bude ubírat naše současnost.  Ta je odlišná z pohledu času. Stav klidu a boje se nám jeví jako protichůdné strany. Pak se musíme zaměřit na postoje v dualitě přijaté. Klid vnímáme jako situaci, která má svůj začátek a konec.  Nejde přijmout v jednom okamžiku boj a klid zároveň.  V emocích takto vzbouřených se vyjadřují další postoje nás samotných. Pokud chceme klid a přitom bojujeme sami se sebou,  jsme zároveň bojem. A tak se nám nedaří naladit na klid skutečný.  Pak je jasné, že nelze jinak spolupracovat se sebou samým, než vědomým přijetím stavů v nás se nacházejících. Jsme tím kým jsme.  Pokud se stavíme do pozice, že boj vyvolává zase jen boj, přemýšlíme, jak se boji vyhnout. Ovládneme situaci a zatlačíme své emoce do pozadí. Nedělejme druhému nic, co nás nepálí jako vlastní skutek.  Jiné jsou postoje v případě, že se rozzlobíme na své okolí.  Pokud druhému chci znepříjemnit den, pak počítám s tím, že i já potřebuji prožít den v neklidu. Tak je náš svět postaven už mnohá tisíciletí. Jak ale jinak přijmout stav duality v n&´s? Jednou jsme na straně boje a podruhé míru. Každý by chtěl být pouze na jedné straně, která je mu příjemnější. Neradi se odvracíme od svého postoje. Nastavení se změní tehdy, kdy sami posoudíme, že můžeme nastavit tvář z druhé strany.

Jde o vědomé přijetí stavu, jako situace nám příslušné. Jsme vším a jsme tím rádi. Máme pohledy na svět posunuté do stavu reality tady a teď. Náš svět se mění pouze v pohledu okolí. Nejde o hmotu nebo ducha, ale o postoj k sobě samému. Vnímáme tělo, jako nástroj užívaný pro radost z pohybu a setkávání se s jinou hmotou. Nemusí jít pouze o postoj sebelásky, jako spíše o pohled na skutečný projev svého přístupu k druhým. Máme rádi sebe jako druhé a přitom je vnímáme odlišným postojem. Nejde ani o posílení si stavu duchovna do dalšího vývoje, jako spíše o přijetí podstaty, kterou nyní můžeme tvořit.

A to je systém, kterému říkáme laskavý pohled do sebe sama v realitě celkového pohledu na nás.   

Dualitu v celku přijímáme vůči všem, kteří si posunou své hranice poznání tady a teď.

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

´

Zdraví nás baví

Jsme opravdu tvůrci svého zdraví?

Jsme–li zdraví, nevnímáme se jako bytosti, které stále mají na mysli postoje k tělu. Proč se nám ale pokaždé, když se máme stát obětí nemoci (rozhodneme být nemocní) stane, že zapomeneme vnímat starosti kolem v takové intenzitě, kterou jsme do situace dávali před započetím nemoci. Je to tím,  že se sami stáváme aktéry svého uzdravení, ať už vědomě či postranními cestami prostřednictvím léčebných metod. Proto se stává, že v době nemoci je nám otevřena cesta blíže nahlédnout do svého nitra. Pokaždé když vnímáme nemoc takto, připustíme si, že se nejedná o nastavení našeho minulého stavu, ale pohledu na realitu tady a teď.  Je jedno zda vnímáme sebe jako léčitele nebo připustíme někoho jiného, který nás léčí. Pokud si uvědomíme, že teď se děje něco, co nás musí posilnit na dobu, která se nejeví jako budoucnost, ale jako současnost (tady a teď). Proto je možné se nastavit na jiný pohled jedině tehdy, přijmeme-li se  jako bytosti, které panují samy nad sebou způsobem, který si zvolily. Pak začneme přijímat realitu, kdy se nám zobrazí minulost a přemítáme, kde je možné příště nastavit své tělo lépe, abychom se mohli této zkoušce vyhnout. Je to přirozený postup našeho postoje k sobě samým, neboť je nám dáno se podílet na realitě, kterou jsme si vybrali. Proč se to stane ve výše uvedeném případě? Je to nastavení našeho postoje k sobě samotnému v realitě času. Pokud věříme, že budoucnost ovlivňuje naše skutky do minula pak minulost je stejná. Není patrné v čem je rozdíl, pokud si neuvědomíme, že minulost a přítomnost je totéž a že pouze uvažujeme o něčem, co si zapamatuje naše bytost jako vzpomínku na současný postoj k tomu. Vzpomínáme vždy jinak, než  jak to ve skutečnosti mohlo být. Pokaždé je situace nastavena na jiné pohledy. Tak se vlastně stáváme sami sobě rádcem časů minulých do doby, která je nám přípustná jako současný stav. Je nám dáno připustit si skutečnost, že podstata není v pojmu minulost, budoucnost nebo tady a teď, jako spíše se prostřednictvím prožitku na chvíli posunout jinam, kde nám pohled na sebe sama ukáže jisté příklady, kterými můžeme jednat.  Někdy se z minulosti poučíme a máme lepší postoj sami k sobě a někdy  se opakují dokola stejné situace. Jak můžeme rozeznat kdy se jedná o zkušební postoj v nás a máme se posunout a kdy se prostě poučíme jen tak sami v sobě? Je to jednoduché pro ty co vnímají svět z pohledu relativity času a prostoru. Pro nás ostatní je to tak, že pokud se dostaneme do polohy přijetí sebe sama, tak jak jsme nyní a to ve všech stavech té polohy, připouštíme dvě možné pozice. Učím se a mám to přijmout jako dar, nebo je to jedno a neučím se jinak než životem bez vědomého poznání.  Je nám dáno v této době si připustit i stav jistého probuzení, jež se stává přirozeným těm, kteří se nebojí pohlédnout na sebe sama skrz obě strany. Jsme tím, kým jsme i ve strachu, bolesti, klidu a nemoci. Jsme vším, co nám život přináší.

Pojďme si vyzkoušet tyto postoje k sobě upravit a nastavit tvář tak, jak je ve skutečnosti přijímána. Jak na to? Připusťme, že mnoz&´ se vnímají skrz jakýsi oblak, přes který neposoudí svou citlivost. Zkusme to tedy s někým, kdo již posunul své hranice poznání a může nám v roli průvodce ukázat cestu, jak si lépe porozumět.

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

´span style=

Co je vlastně pátá dimenze ?

Pocit větší spokojenosti ?

Jiný pohled na své okolí a okolí na nás ?

Šťastnější bytí ?

Něco bylo horší a nyní je lepší a tak jsme asi někde jinde než před tím. Pravděpodobně v něčem co nás více uspokojuje. Je tomu opravdu tak ? Dualita jak vyšitá. A proč myslíme, že v páté dimenzi dualita odpadá, nebo se nějak transformuje do jednoty. Máme vůbec představu, co ta jednota ve skutečnosti představuje?  Co když je to stejné a my posuzujeme, hodnotíme, přijímáme i odmítáme. Jak je to se vztahy,  láskou - neláskou. Kdo prožívá třetí, pátou dimenzi a dokáže objektivně vyjádřit v čem je vlastně ten rozdíl?
A kdo sám posoudí, že prožívá tu či onu realitu? Hodnotíme sami sebe, aniž si hodnocení připouštíme. Proč?

Jak vnímá probuzený život duchovní učitel Adyashanti[1]:

"Zatímco se svět a každý kolem tebe snaží vyřešit své problémy, ty se problémy nezabýváš. Zatímco se všichni kolem tebe snaží na něco přijít, snaží se něčeho dosáhnout, dostat se někam, snaží se být hodni něčeho, ty se o to nesnažíš. Zatímco si všichni myslí, že uvědomění sebe sama je ohromná, vznešená, svatozáří zahalená věc, ty si to nemyslíš.

Zatímco všichni utíkaj&´ ze své současné situace, ty nikam neutíkáš. Zatímco má každý nějaký problém s někým druhým, většinou se všemi, počínaje sami se sebou, ty jej nemáš. Zatímco každý si je jist tím, že štěstí přijde, když něco bude jinak než je to teď, ty to tak nevnímáš. Zatímco každý se snaží dosáhnout onoho dokonalého stavu a držet se ho, ty se ničeho držet nesnažíš.

Když všichni kolem tebe mají hromadu názorů a přesvědčení o všem možném, ty je nemáš. Každý je na cestě někam, ty ses nedostal nikam.  Když jsi to, co jsi, když žiješ probuzeně, není nikdo komu odpustit, protože v tobě není ani špetka záště, ať se děje cokoli.
Pravda tvého bytí netouží po štěstí; vlastně je jí to úplně jedno. Netouží po lásce, ne protože jsi plný lásky, ale jen protože je jí to prostě jedno. Je velmi jednoduchá. Nestojí o to být poznána, držena v úctě, či pochopena. Když žiješ, co jsi probuzeně, již pro tebe neexistuje žádný ideál. Vystoupil si z celého cyklu utrpení, stávání se; nemáš zájem.

Když žiješ ve svém procitnutém bytí, probuzeným životem, moc na kterékoli úrovni pro tebe není důležitá. Není zajímavá. Moc a touha mít vládu nad druhou lidskou bytostí není zajímavá. Intelektuální moc není zajímavá. Moc sebeovládání není zajímavá. Moc, kterou ti lidé chtějí dát, není pro tebe zajímavá – ne proto, že by neměla být; prostě není. Co bys s ní chtěl dělat? Víš, že není nic, co bys s ní chtěl dělat.

Uvědomíš si, v pravdě svého bytí, že jsi úplnost sama, ale nemáš vůbec jakýkoli zájem dělat něco s tímto uvědoměním, nemáš zájem toto uvědomění nějak využívat. Nakonec si uvědomíš, že skutečně nechceš nikoho měnit, ne proto, že bys neměl chtít nikoho měnit, prostě nechceš. Možná nestojíš o to, být nablízku každému, ale když tu jsou, tak je nechceš měnit. Nic z toho není ideálem – to je konec všech ideálů. Nic z toho není svatost; to je konec svatosti. Je to počátek celosti. Nic z toho je k dosažení, protože je to nedosažitelné. Je to jednoduše to, co je v pravdě tvého bytí. Je to prostě to, co je. Nemůžeš dosáhnout toho, co přirozeně je. A nikdo na světě ti nemůže říct kdy a proč, nebo do jaké míry necháš jít nepravdu; necháš to být v tu chvíli, kdy to necháš být, když už nic jiného nefunguje.

Když žiješ probuzený život, v probuzeném bytí, které jsi, tak jsi sám, a konečně se cítíš dobře sám. Jsi sám, ale vůbec ne osamělý, protože ten jediný, který tě měl potkat tam, kde jsi – ten jediný, který tě vůbec mohl potkat tam, kde jsi na sto procent – jsi ty. Nikdo jiný by tě nikdy nemohl plně potkat tam, kde jsi – možná na devadesát procent, možná devadesát pět. Nikdo se s tebou nemůže plně setkat, jen ty. A když se nakonec potkáš, tak nepotřebuješ, aby to někdo udělal za tebe. Pak jsi sám, víc sám, než jsi kdy vůbec mohl být schopen si představit. A kupodivu – vskutku neočekávaně – jsi víc propojen, intimnější, splynutý se vším. Víc. A nikdy by sis ani nepomyslel, že ty dvě věci by vůbec kdy mohly být spolu: naprostá samota a naprostá jednota. Nikdy bys nehádal, že to takto skončí. Ale je to tak, vždy to tak bylo.

A nakonec, když žiješ probuzený život, tím, co skutečně jsi, tak už si nikdy nevytvoříš představu toho jaké to je. Dokonce, i když se to děje, tak si nevytvoříš představu, protože budeš vědět, že jsou to všechno jen pouhé představy, prach. Víš, že jaké to je dnes, není stejné, jaké to bylo včera.

TOHLE JE ONO!

Otevřete oči, nedívejte se skrze mysl.

Probuzená bytost nevidí nic jiného než to, co vidí neprobuzená bytost.

Jediný rozdíl je, že probuzená bytost ví, že TOHLE JE ONO.

Hledíte z absolutní Reality na absolutní Realitu každou sekundu

a nemohli byste nikdy, ani na okamžik tohle přestat dělat“.

Vše je tak jak je🙂

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován



[1] Vlastním jménem  Steven Gray ,autor a duchovní učitel, Kalifornie, USA, zdroj: www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/tag/adyashanti/

´

Duha a my

Každý z nás máme v sobě tolik barev, kolik je hvězd na obloze. Jen najít ten správný krasohled a objevit skryté poklady. Jak ? Čtením moudrých knih, cestováním po blízku i dáli, absolvováním  kurzu duševního rozvoje ? Může to tak být, nebo spíš nemusí.  Všichni máme v sobě svůj vnitřní radar a pokud se dokážeme naladit na jeho frekvenci, dovede nás vždy přesně tam, kde máme být. I barvy mají svou frekvenci, neboť tak, jako my, jsou energií celku. Být v souladu s celkem je sladění do všech barevných kreací té nejkrásnější duhy uvnitř nás.  Proto nás duha na obloze odjakživa fascinuje a vyvolává šťastné až euforické pocity. Je to vnější projev ukrytého obrazu naší skutečné podstaty.  

Proč nám na duze nevadí třeba červená, když jí někteří nemají zrovna v lásce? Je snad červená v duze jiná ? A nebo je to tím, že je součástí dalších barev a tudíž tolik nevyčnívá.  Proč není na duze černá a my jí přesto v běžném životě velmi často užíváme. Zejména v oblečení je standardním projevem solidnosti a jakéhosi pocitu společenské jistoty. A to přesto, nebo možná proto, že černá "barva" je symbolem ochrany a oddělení.  Víme ale, že skrze černé oblečení se k naší pokožce  nedostává světlo a my se tím připravujeme o energii. Pokud nosíme černou často, může to vést k nedostatku životní síly a následné ztráty radosti ze života. 

Proč například v Indii chodí lídé oblečení v zářivých odstínech všech barev a nemají pocit, že ztrácejí společenskou vážnost?  Mohli bychom říci, že to pramení z jejich náboženského přesvědčení a  kulturní tradice. Ale i ty vyšly z nějaké prapodstaty vnímání sebe sama, jako součásti nekonečného zdroje energie projevující se v různých podobách našeho světa.

Jak procházíme životem mění se i naše barevné ladění.  Kolik z nás se však přirozeně a bez vnitřního konfliktu obklopuje všemi barvami duhy, bez pocitu preferování té či oné konkrétní barvičky.  Kdo z nás si troufne být v běžném životě duhový?

S duhou v srdci❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném. 

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován.

 

Vidíme co vidět chceme !

Zrak je snad nejdůležitějším smyslem, umožňujícím nám sdílet svět kolem nás.  Naše oči jsou zprostředkovatelem nezměrného množství světelných energetických obrazců, které posléze náš mozek zpracuje do informace, jež je využita tělem pro některou ze svých funkcí. Jenže jak je známo, mozek respektive rozum si "pacholek" přebírá a škatulkuje, hodnotí a reaguje, a tělo, aby neslo výsledek této záslužné činnosti. I když je někdy výsledek procesu pro nás, jako celistvou bytost, nepříznivý.  Vidíme totiž jenom to, co vidět chceme !

Čím jsme v tomto světě zkušenější, tím více informací přijatých zrakem máme zhodnoceno a zaškatulkováno. Není třeba se s nimi dále  zdržovat. Musíme přeci nabrat nové a nové podněty, které nás zajímají a máme pocit, že naplňují. Ty potom po nějaké době opět založíme, jako již prozkoumané a jedem dál. Od určitého věku nás pomalu přestanou nové informace zajímat a my se spokojíme s naší uloženou databází. Takže modrá je prostě modrá a je občas nade mnou, když zvednu hlavu. Taky voda je modrá. Zelená je tráva a fotbal to je hra .... Pak jednou uvidíme duhu na obloze, chvíli se zasníme s pocitem, že je něco co bychom měli mít, měli žít, cítit ! Ale duha už je zase pryč a my se vracíme do našeho uloženého vidění světa.  Zrak se nám začne krátit a my s ním pomalu dojedeme do stanice poslední kontroly.  Cvak a barvy jsou fuč.

Pamatujete, jako předškolní děti nás barvičky tolik fascinovaly - sluníčková,  kytičková, autíčková. Malovali jsme a tvořili kde se dalo. Život byl hra v ten daný okamžik. Aniž jsme si to uvědomovali, barvy jsme sebou nechávali procházet bez hodnocení a následného uložení do příslušné škatulky v mozku. To byla svoboda, to byla duha !

V čem je tedy ten fígl, že už to nejde? Pokud jsme si dobře přečetli předešlé  dva odstavce,  máme teorii vyřešenou. Neumíme nechat barvy v sobě procítit, prožít bez předem daného vzorce. Pokud se zeptáme umělců, malířů, tanečníků co stojí za jejich tvorbou, odpoví, že je to prožitek tady a teď, přenesený do díla samotného (obrazu, tance).

"Když maluji jsem barvami svého štětce" pronesl kdysi slavný malíř.

V tom to je ! V prožitku samotném. V radosti z tvorby bez očekávání výsledku. 

Je to jako, když se díváme na film a víme, že obrázky se mění poté, co v sobě prožijeme a přijmeme všechny barvy světa, přestaneme  obdivovat nedosažitelnou duhu v oblacích a začněmu duhu prožívat.

Jsem tím co právě dělám.

S duhou v srdci❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném. 

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován.

font-family: comic sans ms,sans-serif; font-size: 14px;

Vzhůru do vyšších úrovní skrze naše těla a stravu

Lidstvo je nyní na počátku nové éry vývoje.  Přehupujeme se ze spodních vibračních polí, skrze centrum srdce k vyššímu bytí.  Země kmitá rychleji  a my se pomalu nalaďujeme také. A jak jinak, než skrze naše těla. Zejména to hruběhmotné se projevuje pomocí svých základních potřeb poněkud odlišně, než jsme byli zvyklí.  V příjímání  potravy se  u mnohých z nás dějí prapodivné věci.  Jako by se naše těla rozhodla převzít zodpovědnost za zdárný vývoj a nastolila jasná pravidla .

Začínáme zlehčovat svou stravu. Maso je nahrazováno zeleninou, ovocem, obilovinami a to nejlépe v syrovém stavu.  Proč ? Tělo se nemůže naladit na vyšší frekvence, pokud je zanesené těžkou energií pocházející z potravin mající základ v živočišné podstatě.  Proč sdílet energii, jež je zatížena nízkovibračními  shluky.  Jakmile se jednou projedu v BMW, nebudu se vracet do staré škodovky. A tak je pro mnohé z nás zcela přirozené, že jsme s láskou, bez vnitřního odříkání, přestali pít alkohol, opustili masíčko a chroustáme zeleninku s tím největším potěšením. Pamatuji v dobách, kdy mé duševno již dávno odmítalo masitou stravu, ale tělo ne a ne se přizpůsobit.  Předsevzetí stravovat se lépe končívalo neřízenou masožranicí.   Ty doby jsou pryč a dnes si zpětně uvědomuji, kolikrát tělo přes drsné metody dávalo najevo, že takhle teda ne.  Typický příklad v období těhotenství a odpor ke kávě, končící nad záchodovou mísou. Nyní přišli vědci na to, že kofein může poškodit mozek embrya. Tělíčko mé geniální, děkuji za zdravé děti.  V období těhotenství se projevuje zvýšená citlivost a ochrana těla před mnohými diktáty nevědomého rozumu. Je s úsměvem, jak naše společnost stravovací reakce nastávajících maminek přijímá jako rozmary hormonálně vybuřeného jedince, aniž by se snažilo tyto signály využít.  Těhulky,  které poslouchají své tělo víc, než diktát společenského nastavení „vyvážené stravy“, jejich tělo odmění stavem opravdového splynutí se svou ženskou podstatou (to my mnohé jistě potvrdí).

Spolu s očistou těla,  se dostáváme hlouběji ke své podstatě a toto spojení nám přináší nemalé výhody. Upravuje se tělesná váha, nejsme nemocní a o lepší náladě bych mohla napsat román. 

Takže přátelé, vzhůru do přijímání bez odříkání, s potěšením sdílet to nejlepší.🙂

S duhou v srdci❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

font-family: comic sans ms,sans-serif; font-size: 14px;

Jak se dívá ego na sebe

Každý je nějak posouván a každému v nás je dáno se přijímat podle skutečné podstaty. Proto se v našem těle někdy objeví síla bolesti a někdy třeba je naše nálada zvýšena do radosti. Ve skutečném propojení není snadné se připravovat pokud je našim pánem egoismus. Pak se určité schopnosti obrací zpět a hledají nějaký způsob, jak se zviditelnit. Případné je třeba studium vlastních tělesných prožitků. Ego se rádo pozoruje a rádo hodnotí komu bude dávat jedna a komu třeba naopak nedá žádný bod. Hodnota se poté rozdvojí a hodlá zase dělat své postupy v síle sebeobjevování. Ego se prostě a zkrátka nedá jen tak umluvit moudrým slovem. Je samo o sobě moudré a jeho síla je právě v tomto projevu. Proto se třeba moje projevy stávají egem a mohou spolupracovat s mnohými oblastmi. Proto je ego v realitě celku jinak přijímáno a přes veškerá hanlivá postavení se mu dává za pravdu.

S duhou v srdci 

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Nová realita přináší jiné vnímání barev

Nic není jak bývávalo, nic není jako  dřív… . Matka země změnila svůj energetický kód a zvýšila vibrace. Taktéž bytosti na ní se vyskytující a v hmotném světě projevující, procházejí touto změnou. Průkopníci, kteří očekávali tuto událost, si nyní nových zkušeností náležitě užívají.  Další, kteří již pociťují změny, ale nedokáží zatím pochopit, co se vlastně děje. A pak i ti, kteří se nadále zuby nehty drží staré reality a nehodlají  připustit cokoliv, co by otřáslo jejich pevným postojem k životu. Přesto všichni, bez rozdílu jsme součástí změn, které nám vesmír  připravil a které, jsme si my všichni zvolili. Každý je přesně tam, kde má být.  Nikdo a nic není lepší, nebo horší.

Všimli jste si, že toto jaro a léto mělo jiné barvy, než které jsme v minulosti vnímali? Slunce a světlo míchá odstíny žluto, oranžovo - červené do nevídaných barevných kreací. Východy a západy se pro mnohé citlivé duše, stávají dobou pro plynutí v nekonečném proudu barvami se měnícího JE.  Stromy, mezi kterými zářící paprsky vytváří cosi,  připomínající pohádkový svět.   Krajina vlnící se vzduchem s barevnou proměnou dle pohledu oka.  Hladiny vod odrážející měděné světelné jiskry. A co teprve DUHA !

Čím bliž jsme k vyšší realitě, tím více nám vnější svět zrcadlí naladění na svoji vnitřní podstatu.

Věřím, že pátá dimenze je také o přijetí celého spektra barev, které nás obklopují. Pokud se naladíme na všechny barvy, pak  přijmeme všechny aspekty sebe sama.

Většina z  nás zatím upřednostňuje jednu či více barev. Co až přijmeme všechny odstíny, jako jeden celek. Budeme duhový, nebo bílý? Co když nás čekají jiné barvy, které zatím neumíme vnímat?  

S duhou v srdci❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Hudba barev je prostředek k duševní a fyzické rovnováze

Jsme jako neznělá struna, kterou je potřeba naladit. Jak?

V průběhu života jsme si chtě nechtě nastřádali pěknou řádku těžké energie, jež se může v konečném důsledku projevit v narušení fyzického i duševního zdraví.  Šikovně si své negativní prožitky a emoce ukládáme, jako zásoby na zimu. Jenže v zimě ty potvůrky ne a ne odejít. A tak jsme se s nimi naučili žít, máme je pěkně založené mnohdy velmi hluboko. Už o nich ani nevíme, neboť střádáme nové a nové a ty staré se musí někam posunout. Čím hlouběji, tím lépe. Jenže oni tam stále jsou a zatěžují jemněhmotná těla a posléze také naše fyzično. Pokud je problém v organické struktuře buňky, molekuly této struktury nevibrují a buňka přestane fungovat v souladu s celkem. A nemoc je na světě.   

Jak z toho ven?  Jsme schopni reagovat na nemoc, jako na zprávu našich těl o nastalém nesouladu.  A nebo to vezmeme jako neštěstí, které nevíme proč zastihlo právě nás a půjdeme hledat spásu k lékaři. Každý máme svou cestu a tu si musíme projít. Jelikož, ale čtete tyto řádky,  víte už své a nenecháte situaci dojít do stádia ohrožení zdraví.

Co mnozí z nás udělají, pokud mají špatnou náladu - pustí si oblíbenou muziku, a hned je člověku lépe.  "Znělá" hudba dokáže divy. Zejména něžnému pohlaví jsou pak blízké květiny. Září barvami, nádherně voní - pobyt v jejich blízkosti uklidní a zvedne náladu. 

Pojďme si vysvětlit podstatu komunikace mezi vibrací našich těl,  barev a hudby.

Fabien Maman zakladatel úspěšného projektu Tama - Do ("cesta duše") vycházející z využití energie zvuku, barev a pohybu popisuje toto vzájemné působení: „ Každá barva má svou fyzickou vibraci a energetickou vlnovou délku. Barva, zvuk a hudba obsahují různé frekvence, na které naše tělo a psychika reagují. Sloučením barvy a hudby vytváří soubor, který se dá užít pro léčení nemocí a podporu zdraví, a to tím, že vnímáme, jak hudba působí na tělo, mysl a psychiku. Barvy i tóny jsou chvěním. Každý tón vyzařuje určitou barvu. Každý tón koresponduje s jednotlivou barvou a čakrou - červená (C) a 1. čakra, oranžová (D) a 2. čakra, žlutá (E) a 3. čakra, zelená (F) a 4. čakra, modrá (G) 5. čakra, indigo (A) a 6. čakra, fialová (H) a 7. čakra. "Hudba barev" způsobuje svými zvukovými a stimulujícími strukturami změnu vědomí. Přináší do našeho těla elektromagnetické vibrující informace a nastoluje rovnováhu, vnitřní klid a uvolnění. Hudba barev je forma terapie, která nás pomocí léčivého chvění barev a tónů harmonizuje. Barevná zvuková terapie představuje sjednocení vibrace barev a vibrace tónů, přičemž tóny leží přesně v těch frekvenčních oblastech, které odpovídají danému barevnému spektru a jeho léčivé vibraci“

Fabien hovoří o hudbě barev,  jako o terapii, při níž posloucháním vhodné hudby doprovázené barevnými obrazy, dochází sladěním k léčivé harmonii mezi lidskou bytostí, přírodou a vesmírem. O tom, jaký vliv na nás mají  jednotlivé barvy, se zmiňuji v oddíle barvoterapie. Taktéž připravuji ON-LINE program v němž si bude moci každý vyzkoušet, jak hudba a barvy harmonizují naše bytí. Pro nedočkavce odkazuji na stránky www.templeofsacredsound.org, kde je možné se báječně naladit.

S duhou v srdci❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

SVOBODA V TĚLE

V lásce a přijetí okamžiky zrodu v AUŘE

 

Pospolitární reakce

Jde o komplexní systém podpory našeho vlastního přijetí. V některých společných reakcích se nám může stát, že nebudeme reagovat tak, jak očekáváme. Jde o těžko popisný stav. V každém poli je několik našich stimulačních prostupů, ty reagují na okolí. V této síle se reakce nastavuje i dál. V případech, kdy se naše tělo setká s cizincem je jednoduše reakčněji nastaveno. V kodech, které nejdou přečíst nebo přeložit do kodu našeho já se potřeba stává imobilem. To znemná, že jí nereagujeme tak jako s tuzemci. Pokud jedeme do ciziny můžeme si všiimnout jiných vazeb. Například Italové neposílají sobě tolik reakcí. Prostřednictvím komplexních propojení na rodinu si celý tým Italské ligy může klidně posílat zprávy, aniž by reagovali ti druzí odmítavě. V Českém posunu je několik vlastností, které nám brání se reagovat právě prostřednictvím napojení na skupinu. Například se nemůžeme divit, že nám soused nechce půjčit traktůrek na trávu. My už dopředu od něho budeme očekávat stejnou reakci.  A to je pro Itala nepochopitelné. Stejně tak nejde reagovat na poliantu v reakcích někoho jako jsou Balijci. Ty nemohou posilovat jinak, než v reakcích na své vyvolené. V prostupu dvou národů je proto určeno. Já jako Čech jsem velmi neseriozní ke druhé straně. Neumím pracovat na stejné síle jako druzí.  V opaku by nám mohlo být jasné, že nejde o reakci, ale o odmítání vlastních hodnot. To ovšem nelze přijímat, že on sám je špatným turistou v jiné zemi. Nehledejme na sobě tolik chyb. Každý národ má své. V Českém reaktivním poli je nastavěno toliko, že můžeme stčit do kapsi Ameriku s Kanadou i celý kontinent Asie. Jako poliantupolární reakce jsme totiž nabrali právě z těchto odmítavých simulů. Můžeme kdykoliv odpinknout našeho protivníka, aniž má pocit ohrožení. A to je přeci ta nejperspektivnější síla. Proto jsou Čechy předurčeny jako reaktivní simultárum pro ostatní národy mající strach. Kdo se bojí musí do Česka. A my co cestujeme za národy, zase učíme jiné spektra vlastního já.

S láskou a upřímnou nadějí 😉

Bláža

Pospolitární realita

V propojení ducha a těla je jedinečnost určována simultárním propojením. Jde o spoluúčast na čemkoliv co lze přijímat v naší realitě. Je nám dáno se tímto propouštět do dalších postupů jako pospolitární vjem. Pokud budeme hovořit konkrétně, jde o společnost jako součást našeho vědomého spolutvoření. Kdo může z nás říci že není součástí? Nejde o to, že máme spolupracovat na všech úrovních zároveň. Ale zárodkem je tato spolutvorba. Každý ve společnosti si má najít svou roli.  Vnímáte ten reflex! Ano nejde o naše spoluúčastenství. Jde o spolutvorbu jako takovou. Proč bychom museli být na jedné a nebo na obou stranách. Není komu dát úroveň výš. Spolupráce na úrovni jednota se takto sdílí. V realizaci není možné jít a určit - ty jsi míň a ty výš. Je to spoluúčast na všem. Proto se nyní zaměříme na polaritu. Komunikace by se neměla sdělovat pomocí tělesných stimulů, jako je třeba sexuální touha a nebo spolupráce na budování těla. Ano, toto jsou sociální stimuly nás lidských bytostí. Je to ale úplně jinak. Tělesná struktura nemá za úkol se určovat dál. Síla je v simultárním propojení s druhými. V realitě duality jsme se rozhodli, že použijeme tělesnou sílu na množení se.  V sexualitě člověka není nic špatného. Jde o spolupráci dvou úloh na jedné síle. Jde o spoluúčast na souvstahu dvou společných vjemů. Jde o komplexní nastavení všech našich dílů. Proto někteří z nás již nemají touhu se vjímat do druhých. A také se nemusí nikam hnát. Přesto se máme kam posouvat. My všichni jsme se rozhodli podílet na této realitě. Realita celku je takto posilována. 

S duhou v srdci 

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Spojení duality

V každičké síle je mnohost a mým posláním je vám dát skutečnou sílu. Toto je jeden z aspektů reality jednoho spoluúčastníka.  Pokud se umíme představit druhému, už tím je nám dáno se propojovat k celku. Kdo potom vlastně rozhoduje o našich vlastních sebeprojevech? 

Kdokoliv a nikdo

Jde to ztěžka, ale jde to. Říkalo kdysi jedno moudré přísloví. Nyní se vlastně neděje nic jiného než posun reality k sebeprodukci. Komu by se asi mohlo stát, že bude umět vlastnosti propagovat lépe než vjem. A vjem nemá svůj vlastní hodnotový stav.  Jedinečnost je právě vjemovým postupem. Proto kdykoliv jsme se propracovali na další způsob komplexnosti se zároveň určují další způsoby komunikace.   Každému kdo se v současnosti neumí podívat pořádně do knihy a řádky se mu mlží v paměťové propasti se vlastně stává to, co je jednodušeji navrženo. V jednotě nemusíš umět mluvit do textu. Tady se vše děje. Kdokoliv kdy je  - má. Jsme přátelé a proto ti povím,  že jednotou je naše síla a tou prochází i země. Toto mne říká můj simultární projev. Kdokoliv by si připravil jakýkoliv zjev bude asi vymrštěn hluboko do komplikačních posunů. My ale máme jednotu danou v realizaci s ostatními spoluúčastníky. Takže komu asi chceš dnes poslat tento text? Komunkoliv kdo má různost a může si přečíst sebe. 

S duhou v srdci 

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Postupy skrze realitu celku

V produktivním věku si mnozí z nás uvědomují, že nemají komu svěřit své vjemy. Pak je asi na místě si přijít na vlastní stav uprostřed břicha. Je to tam přátelé. V sídle brány života máme mnozí určeno komu budeme v životě šlapat na paty a komu necháme sílu, aby to udělal pro nás. V dnešních časech je možné umět spoustu zajímavých vypořádacích stupnic a také se můžeme naučit spoluutvářet realitu v celku. Ale jednotou není jednotnost, jak by mnozí mohli vnímat. Jde o komplexní propojení několika stupňů úrovní mimosmyslového vjemu. Produkty které můžu vnímat jsou nejenom v realizaci prostupu mezi samotnou silou lidského projevu, ale také o propojení mezi vnímavostí k druhému. Opak který je v našich poslech lidskosti brán jako síla vlastností, je začarovaným kruhem do chvíle dekodování vlastních starostí o druhé. Proto kdokoliv mluví o druhých nemá možnost se projevit lépe v sobě. Jde o přípravný akt na druhou sílu. Jde o přípravu na svou vlastní přípustnost. Všichni kdo mluví o své síle lidskosti nemají ale možnost se takto projevit. Proto jim umožňujeme my, kteří se určujeme touto spoluprací jejich vlastní stavy. A pokud bychom šli ještě hlouběji do vlastností každého, jde o DNA charakteristiky souoborových vztahových postupů. Není nám všem dáno být na okamžik ve stejnosti a není jednoduché se připravit na svou vlastní cestu jediné okamžité reakce. 

S duhou v srdci 

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Postupujeme do dalších

V každé síle je několik možných vstupů a mezi nimi je i síla zvaná lidskost. V realizaci spolupráce není kam se propojit. Jde o společnou věc. V realitě spolupráce mezi námi a jinými kooperativními společnostmi se nijak nemění spolupráce. Jde o jediný možný vjem. Jsme sami na světě. Neumíme spolupracovat s nikým. Proto je síla uplatněna na jinou spolupráci než vjem společenství několika planet. Proto je spolupracující těleso urychleno na úroveň nemám nic vidět. V kolektivním připostavení se nedá jinak. Nelze si představit několik možností na  jednou ve chvílích společenství. Bylo by nemožno se navštívit v těle. Proto je tělo v lidských posunech takto postaveno.

Postupujeme a nevíme, že planeta kterou máme za svou je vlastně tělo tisícileté stvoření samostatných buněčných zárodečných těles. Ty nemají jiné spolupracující segmenty než sebe sama.  Jediná síla která umí spojit všechny aspekty v nás je červí díra. Není to časoprostorové vaakum a přes veškeré znalosti termodynamiky mne není jasné že vím, co to znamená. Jde o kolizní spolupracující vjemy našeho vlastního přijímání. Přes tyto vjemy neumí nikdo přijít a několik stupňovitých realizací postavit. Jde o současný stav a je v něm nikopřímost.  Proto není možné ho postavit do dalších let. V našich postupech je nyní se připravovat na schéma. Budeme spolupracující v dimenzi jednota.  Také budeme umět se vzájemně propojovat a nakonec jsme vlastně jednotným polem. Vždy ale stejně jde o realizaci propojení skupiny jedné spektrální soustavy. Ta může později určovat své poselství. Toto je výzva pro zemi. Jsme jediným stvořením ve vesmíru a nemáme žádné síly, které nás mají osvobodit. Jsme samostatní a přitom máme toliko spojenců. Homeoptria spetrukalis sitkoma stela romana to je soustava kterou nyní obýváme. Buďme v ní respektem
a mějme sílu se postupovat v realizaci.

Produkty které mne objevují mají stejné silopole jako tento projev. Někdy méně a někdy vícero. Nyní vnímám tyto stavy. 

S duhou v srdci 

 

Bláža

 

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

 

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

 

 

Jak se dostat do relativní jistoty života

Třeba umět milovat vlastní tělo. Kdo z nás se dnes umí podívat na své tělesné proporce s odhodláním být rád. Jde o techniku zvanou "udělej si tělo podle svého".  Proto je potřeba se ve chvílích samoty učit být lidskou bytostí.  Mnozí odpoví "jak asi, když to jde samo". Ano, ale odpovědnost za naše tělesné schránky je přeci naše. Kdo z nás si pravidelně dělá samoobsluhu v masážích? Umíme se laskat? Nikoliv s tím koho přitahuje naše já. Komunikace se svým vlastním bytostným jsoucnem má mnohé co dočinění právě s lehkostí bytí.  

V opačném přijetí jde ruku v ruce odmítání. Osobní nastavení má komunikaci přijatou. Proto každý má své posily určeny a nemusí se ohánět po ostatních. 

Jistota nastává ve chvíli, kdy ostatní nemají čas s vámi klábosit o problémech
a životních událostech.  

Tehdy je síla přijata a my máme možnosti se otevírat komukoliv. Jsme bytostnou reakcí na vše. 💋

S duhou v srdci 

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Zdraví je projev sebehodnoty

Každý den jsem potřebovala několik ostnatých postupů, aby mne dokopávaly do stavu sebekritických hodnocení. Každý den jsem běhávala do kopců a zase zpět. A také se učila přijímat druhou stránku života. Teď vím proč jsem měla být tou "zkouškou" vlastního přijetí. Tělo jest nástrojem víry a tou je nástroj sám. Komu není jasno co bude zítra jeho tělesná schránka zrovna posilovat, má nyní možnost se učit. Jsem-li svým vlastním posluchačem, není to represe o sobeckých zájmech. Jde o vnitřní stavbu nás samotných. Máme mnohé co dokončovat a mnohé co začínat. Každou etapou se učíme opouštět a zase nacházet. V setince všeho je uskutečňována jedinečná síla života. Proto se určujeme jako obhospodařovaní sedláci sebe sama. Každý i ten nejzarputilejší kritik se vlastně připravuje na dobu, kdy není co kritizovat. Jsme přísunem energie. Proto je jedinečnost života tak úchvatnou podívanou. Proto je zdraví sídlem mnohého nastavení. Přijmi sebe jako životabudič a nauč se pracovat s bolestí stejně jako radostí. To je váš začátek a moje cesta zpět.

S duhou v srdci 

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Propojení těla a duše

Kdo z vás má zájem být v životě úspěch? Umíte si představit tento pojem jako něco, co s vámi souzní v podobě jednoho bodu? Nebo tam máte sebe, jak se někde opaluje na pláži a peníze se hrnou? Umět se podívat na obě strany svého napojení je jedna věc, ale umět to poslat do retrospektrálních projevů je výzva. Proto nelze opakovat nic dvakrát a je potřeba se v současnosti držet zuby nehty. Jak si můžeme asi pamatovat sebe na pláži, když jsme tam nikdy nebyli? Jak můžeme vědět, že peníze se hrnou, když to nemáme někde ukládané. Jednodušší by bylo to poslat hned na to správné místo v hlavě, kde už je vše napraveno. Ale tam většina z vás ještě neumí být. Proto teď budu psát pro ty, co chtějí umět lépe pracovat se svým vlastním tělem. 

Tělesná struktura každého je nápomocna stavům sebehodnocení. Proto třeba osoba, která denně cvičí, má mnohem méně spotřebu emocionálních stavů, než ten kdo hledá spásu v opakovaném přísunu potravy. Pokud mne dobře rozumíte je jednodušší pracovat s těmi co umí být k sobě občas tvrdí. Pro ty co umí hledat hru života v objektivu pozorování, je tento systém příliš. Jsou přímo úměrní svému poli a to jim umožní se posouvat velmi pomalu. Každodenní rutina je tak nastavená. 

Pro ty kteří mají sílu se posouvat rychleji je určeno video o posunu našich vlastních těl do dimenze jednoty. 

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

p style=/p

Přijetí sebe v realitě celku

Umíme si pospíšit, abychom své postoje co nejlépe zhodnotili. Jak ale můžeme stihnout být v jedné situaci dobří pro sebe i pro okolí, je návodem na celoživotní zkušenosti.

Kdykoliv se podíváme do zrcadla vidíme nějakou cizí tvář, ve které od malinka shledáváme svojí minulost. Pokud půjdeme do sebe a připravíme si tento test, budeme mnohem lépe  přijímat okolní situace.

Najdi si nějaké ukryté místo před ostatními. Posaď se a na chvíli přemýšlej o sobě a o tom kdo je v zrcadle. Nemusíš být přímo proti  zrcadlu. Jen si vzpomeň na tu tvář. Budeš při tom vzpomínat i na svoje dětství a na pubertu, nebo si rovnou řekneš tohle jsem přeci já. Kdo jiný by tu byl. A to je celý okamžik tvé současnosti v projevu tady a teď. Proč bychom měli hodnotit svou minulost v obraze jinak než podle dosavadních zkušeností, které se projevují v okamžitém pocitu. Jsem ošklivý a nebo dnes mi to sluší. Proto je nemožné se podívat do zrcadla jinak. Ti kteří vnímají něco zvláštního pod pojmem bez minulosti a budoucnosti asi zamrzí tento můj pohled na věc. Přesto vnímám, že nejde o nic co je v nás určené jako síla být v přítomnosti. 

A kdo se chce naučit být skutečným učitelem svého rozvoje života v tady a teď, nechť počká na stránky, které nyní připravuji. Cesta vědomého přijímání bude zpečetěna do několika výukových prezentací. Ty posléze pomohou vědomému přijetí. Proto nyní pošlu úvodní prezentaci těm, kdo si o ní napíšou na e-mail Blaza.Kovarova@seznam.cz

 

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Kdo je v nás vlastně posílen

Každý v nás je několikrát za svůj život v kritickém stavu sdílení s druhými. Nemá ani sílu se podívat do zrcadla. Pak je v nás díra zvaná červí a ta má za úkol rozhodovat, kolik jsme schopni politováním propustit a kolik máme ještě přijímat. Proto je nám v té dané chvíli tak mizerně. Máme spoustu řešení na povrchu a žádné není přijato. Z ohniska zvratu pak dochází k ohromnému silovému výboji a ten nemá žádný efekt na jakýkoliv směr. Je to orbit v nás. Proto nelze nazvat nikoho v takové síle na jedné či druhé straně. V té chvíli jsme absolutním systémem. V tom okamžiku není možné si připravovat nic. Jsme navždy vším.

Umíme to připravit i na sebe? Kdy budeme takto v červím poli sežráni zaživa?

Smrtí našeho ega se nedostáváme k někomu jinému. Jsme stále ti samí.  Laskavost je stejným posunovačem, jako síla hledání se.

Pro ty, co nemají sílu připravit tyto červí situace můžu  sdělit, že není třeba se připravovat. 🙂

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

NOVINKY

23. čer, 2014
O čem dnes většina lidí sní, mne nechává chladnou. Přesto je zde, otázka proč tomu tak vlastně je. Umíme nahlédnout do hlouby našich postojů. Neschopnost je jiný díl našeho vlastního přijetí
18. dub, 2014
Nový post které se otvírá v dimenzi jednoty je vlastně stejný stav jako dřív - jen si nejsme vědomi svého vlastního potenciálu. Článek věnující se našim otázkám přichází ve chvíli vlastního uvědomění multidimenzionality jež nás spojuje.
19. úno, 2014
Jak přijmout své já jinak než láskou, jež nás stále pohání do dalších zkušeností? Umíme jednat mimo přijetí či odmítnutí spojené s tímto postojem?
Máme rádi sebe jako druhé a nebo je jedno jak nás druzí přijímají?
21. led, 2014
Pojďme se podívat na sebe skrz realitu jež je v mnohém zahalena tajemstvím. Jsme opravdu tvůrci svého zdraví?
28. led, 2014
Přijetí sebe jako celistvé bytosti je stavem pohledu na obě strany. Jsme tím kým jsme i pokud se nám svět klaní a nebo jej máme u nohou. Příjímáme vše s jistotou že nás život těší.

Proč mne zajímají peníze

Neumím pracovat s penězi jako nástrojem, který mne dává sílu. Umím se podělit s ostatními o svůj náhled do světa reality celku. Umím se nalézat v tvorbě a umím poskytovat druhým své služby. Pak je mým postupným napojením přijímáno, že peníze se někde vytratili. Proto neznám slovo útok a teď se nauč něco, co pak utáhneš na nudli. Neumím milovat na později a neznám se jako finanční ztráta nebo zisk. Jak mám v tomto světě vlastně přežít? Mohu se projevit jako síla laskavého objetí a také jako oběť své vlastní představy. A nebo mohu naznačit druhým, že budu čekat až mne bude otevřena brána příjmu. Jak se připojit k těm co se honí za zisky a přitom tvrdí že mají báječný život. A vlastně, chci já vůbec mít báječně připravený život? Kde je ta síla hrnout se dopředu, mít vždy náskok. Není jednoduché si přiznat, že člověk je stejný díl jako kdokoliv kolem. Jde o situační propojenost všech. Není snadné se přichystat na to, že dílem všeho jsme my. Jde o postupné přijetí našich postojů mít se rádi i jako síla bez oháňky. Takový vhled na naší ekonomickou situaci jsme asi nečekali. Být v budoucnu svým „penězotvorcem“. Umíme si představit několik dílen, kde budeme tvořit vše a přitom nikdo nebude chtít dělat nic jiného. Umíme si představit sebe, jak vnímáme svět v poli určitého vjemu a přesto nejsme osoba s bytostným poselstvím. To je naše vize do budoucna. To je náš svět tady. 😲

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Jak si umíte přispět k posilování POHODY

🙂Jsme všichni stejní a přesto máme rozdílné postavy, oči dokonce i pohlaví je dost obtížně srovnatelné.

Jak asi můžeme vycházet všichni sami se sebou v pohodě?

Jediná cesta kterou znám je přijímat svět, který se má tvořit.

Kde je potom hrubost v kontradikci k jemnému zacházení? Kde je láska
a blaho, pokud ostatní si stěžují na neklid sami v sobě?

JE VŠÍM 🤪

Nelze jinak přijímat svět kolem, než jej pojmout jako jednu jedinou velikou zkušenost našeho vlastního já.

Stále si uvědomujeme kolik z nás si nechce připustit tyto informace?

A přesto se mnozí snaží mému poselství porozumět. Snaha se má ostatním projevit, jako náboj a ten opět posune hranici poznatelnosti každého. Pokud si mnozí chtějí vyzkoušet negaci a hrají hru s egem - je to jejich cesta. Pokud naopak jsou zde šťastlivci, kteří hledají své opodstatnění v laskavosti (a těch je příjemně méně) pak i ti si mají vyzkoušet svojí tvorbu.

Mír a klid v nás je obsažen jak v jedné, tak druhé poznatelnosti světa.

Pohoda uvnitř je vyzkoušením a opětovným obratem. Pohodový tvor není pouze ten, který každé ráno zpívá slunci. Klid a mír je v pohledu těch kteří vnímají, ostatní prostorovou hrací plochou. Tvorba v nás je realita, kterou umíme nastavit na okolí. Pohoda je jedním z klíčů k lepšímu přijímání světového stavebního potenciálu zvaného pátá dimenze. Ti z vás kteří se rozhodli milovat, se mohou pomoci u s k u t e č n i t.

S duhou v srdci ❤

Bláža

Názory v článku uvedené jsou projevem svobodného vědomí autorky, nemaje  vědeckého podkladu, přesto pravdivé v prožitku samotném.  

Tento článek je dílem autora Blažena Kovářová a s tímto odkazem může být kopírován

 

Napsat nový komentář: (Klikněte zde)

SimpleSite.cz
Zbývá znaků: 160
HOTOVO Odesílám...

Bláža | Odpovědět 29.01.2014 19.05

Projevená realita v nás
Přijetí sebe jako celistvé bytosti je stavem pohledu na obě strany. Jsme tím kým jsme i pokud se nám svět klaní a nebo jej máme u nohou.

Bláža | Odpovědět 21.01.2014 11.21

Jsme opravdu tvůrci svého zdraví. Trochu jiný pohled na realitu celku v článku Zdraví nás baví v oodíle Projevená realita

Bláža | Odpovědět 17.01.2014 16.13

Které cesty nás vedou k osamostatnění se od negativních postojů.

Bláža 17.01.2014 16.25

Má někdo odpověď. Jak to vnímáte vy? v oddíle Otázky a odpovědi lze sdílet

Bláža | Odpovědět 17.01.2014 16.11

Jaké máme důvody si myslet, že jsme si vybrali stav nemoci jako přirozený postoj?

Bláža | Odpovědět 17.01.2014 16.06

Proč se věci dějí tak, jak se dějí?

Zobrazit všechny komentáře

Nejnovější komentáře

11.03 | 16:49

Blážo, posílám pozdravy. Zrovna dneska jsem na Tebe myslela. No a fb mi poslal Tvoji zprávu. Držím Ti palce. Hodně štěstí. Daniela

...
18.07 | 20:29

Zdraví je předpokladem přijetí několika spekter života. Organismy v rozumu mají mít šestý smysl - směji se . Jinak také KDO umí s lidmi přát, je na světe rád

...
24.04 | 22:45

Láska má několik vizí. Jsem v přijetí sebe a tebe. Osobní vizi máme přijatou pokud jsme podpořeni v přijetí se. My jsme lidské posily. My jsme tělo a duše.

...
20.04 | 18:37

Jako osoba v těle jsem procházela stupnicí přijetí AURY. JAK a KDO - 2 úroveň těla je podpora vědomí.

...
Tato stránka se vám líbila